Šestadvacetiletý Filip aka Finiji Darkangel není na drag scéně úplným nováčkem, i přesto ale pro spoustu lidí představuje velké tajemství. Kdo je Finiji Darkangel? Kde bere inspiraci pro svá vystoupení a ovlivňuje drag Filipův milostný život? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak dlouho se tomuto typu umění věnuješ?

Konkrétně dragu se věnuju od podzimu 2017, takže čtyři a půl roku s tím, že jsem měl mezi tím dvě roční pauzy kvůli práci a soukromým problémům. Skončil jsem na antidepresivech, a tak mi chyběla energie i síla. Díky pravidelnému režimu, který jsem musel dodržovat, jsem na drag ani nepomyslel. Navíc do toho přišel covid, takže jsem neměl ani tu možnost vystupovat. Celkově se ale umění věnuju třeba od třinácti, patnácti, kdy mi začala puberta. Od té doby dělám make-up art, navrhuju oblečení, naučil jsem se šít, závodně jsem tancoval a dokonce jsem měl i dva roky baletní průpravy. To všechno byly aspekty, které se postupně spojily v drag.

A proč zrovna drag jako konkrétní typ umění?

Drag za mě vůbec není konkrétní typ umění. Drag je všechno, jak řekl RuPaul. Drag queens můžou být modelky, tanečnice nebo třeba zpěvačky. Když jseš drag queen, můžeš dělat cokoliv. Jde jen o to mít svou vlastní personu, ve které vystupuješ, a jednotný charakter, který může být stejný jako v reálném životě, ale zároveň úplně jiný, třeba vygradovaný. 

Drag za mě vůbec není konkrétní typ umění. Drag je všechno, jak řekl RuPaul.

Jakou osobnost má Finiji Darkangel?

Já se v dragu chovám úplně stejně jako v reálném životě, akorát nemám zábrany. Neřeším to, co si lidi myslí, jsem explicitnější. Tím pádem pro mě drag nikdy nebyl konkrétní typ umění, byla to úspora času. Věnovat se zvlášť make-up artu, tancování, šití a navrhování kostýmů s mojí prací nebylo možné.

Máš nějaké heslo, které tě motivuje jít si za svým cílem?

Narodili jsme se jako originál, neumírejme jako kopie. 

Finiji Darkangel je zajímavé umělecké jméno. Můžeš prozradit, jaký se za ním skrývá příběh?

Křestní jméno Finiji začíná písmenky Fi podle mého skutečného jména Filip a Niji je moje přezdívka z dob, kdy jsem dělal cosplay. V překladu z japonštiny Niji znamená duha. A co se týká jména Darkangel, to do mého jména proplulo i díky mým často temným kostýmům. Třeba když jsem dělal cosplay, můj nejznámější kostým byla třímetrová křídla a celkově jsou mi temní andělé na obrázcích hodně blízcí a evokují ve mně takový zvláštní klid. Také se trošku věnuji okultním vědám a jsem pohan, což jsem chtěl do dragu dostat, protože drag jsem já.

Je něco, na co se Finiji specializuje?

Ze začátku to byl hlavně tanec, ale čím dál v dragu postupuju, jsem komplexnější. V poslední době se věnuju i komediálnímu vystupování, které pro mě dřív nebylo tak blízké.

Finiji je velká, sexy, je to tanečnice, která má svojí sílu a chce, aby se jí inspirovali všichni ostatní.

Jak bys popsal svůj drag?

Já jsem štětka. Finiji strašně baví si dělat srandu z toho, že je ku*va. Ráda tak vypadá, ale ne všechno je tak, jak vypadá. Finiji je velká, sexy, je to tanečnice, která má svojí sílu a chce, aby se jí inspirovali všichni ostatní. My jsme ti, kdo budují svět. My jsme ti, kdo za něj má bojovat. Každý z nás si někdy řekne, že dál to nejde, ale jde. Budu rád, když nakopnu byť jednoho jediného člověka a zároveň budu rád, když jednoho jediného člověka pobavím.

Na Instagramu máš teď téměř čtyři stovky sledujících. Kde se o tobě mohou další fanoušci dragu dozvědět? Máš například nějaká veřejná vystoupení?

Snažím se mít. Momentálně můžu prozradit, že tuto sobotu 2. července vystoupím v rámci Queeriety a bude to opět skvělá show. Také pravidelně moderuju karaoke v Patrech a zároveň mě budete moct vidět na některé z akcí v rámci festivalu Prague Pride 8. až 14. srpna. O všech vystoupeních informuju na svém Instagramu Finiji Darkangel. Moc sledujících tam zatím bohužel není, možná protože nejsem úplně člověk, co se umí procpat, nikdy mi to nešlo.

Kde vůbec bereš inspiraci na svoje vystoupení?

Je to strašně zvláštní, ale úplně všude, inspirace může být všechno. Beru si inspiraci z vlastních životních příběhů, příběhů svých přátel, z životních osudů nebo někde něco vidím. Někdy trochu kopíruju, ale vždycky se do toho snažím dát Finiji, dát do toho sebe. Skvělý příklad je taneční film Honey. Protagonistka si vytvořila taneční studio a jednou se šla podívat, jak kluci hrajou basketbal, a z tý hry ji napadlo udělat taneční krok.

Zajímalo by mě, co pro tebe drag znamená a co na něm máš nejraději?

Pro mě drag znamená sílu, kreativitu, neomezené možnosti a vlastně všechno. Jak už jsem řekl, drag je všechno.

V dragu jen vystupuješ nebo bys v něm šel i na rande?

Pro tu srandu bych na rande v dragu i šel, ale jen s někým, koho znám už delší dobu. Rozhodně to nemám tak, že jsem Finiji, tak chci, abych se ti líbila jako Finiji. Ta je opravdu jen na vystoupení, maximálně na nějakou party. Nejsem to vyloženě já. Vždycky, když s někým jdu ven, chci být muž. Necítím se být žena, ale mám v sobě ženský aspekt, který dávám na odiv. Je to pro mě forma umění.

Je spoustu chlapů, kteří drag neskousnou, a spoustu chlapů mě kvůli tomu i odmítlo.

Ovlivňuje tedy drag tvůj romantický život?

Myslím si, že ano. Je spoustu chlapů, kteří drag neskousnou, a spoustu chlapů mě kvůli tomu i odmítlo. Naopak někdo třeba řekne, že je to super, a stane se mým fanouškem. Tím pádem to mezi náma může začít klapat. 

Co na tvoje vystoupení v roli drag queen říká rodina a nejbližší přátelé?

Moje máma se na vystupování roky dívala strašně divně, ale brala to tak, že mě to baví, a tak mi v dragu nebránila. Ale když viděla představení z poslední doby, uznala, že mi to jde, a pochopila, proč se tomu věnuju. A to samý moje rodina. Jedna ségra je nadšená, miluje, když někde vidí mojí fotku. Druhá ségra se na to kouká střídmě, ale problém vyloženě nemá. Zato její přítel je nadšený. Když jsem dostal k Vánocům od mámy podpatky nebo umělý prsa, hned mi říkal, ať si je vyzkouším. Rodina mě zkrátka podporuje. Nebylo to vždycky úplně jednoduchý, ale podpora je.

A přátelé?

Kdyby mě nepodporovali, nejsou to moji přátelé.

K vizáži drag queen patří výrazné líčení nebo vysoké podpatky. Zajímalo by mě, jak dlouho ti trvalo, než jsi se tohle všechno naučil?

Líčení chvíli trvá, než se člověk naučí úplně do detailu, ale tím, že jsem se make-up artu věnoval roky předtím, tak nedokážu říct přesně. Spíš možná chvíli trvalo, než jsem si v dragu našel, co chci mít na sobě, co chci na očích zvýraznit. Je to o tom to zkoušet.

A bylo to pro tebe těžké?

Nebylo, protože mám rád kreativitu a rád si s tím vyhraju. A co se týká podpatků, musím říct, že pro mě není těžké na nich chodit, ale vydržet. Je to spíš o tom se hecnout, vzít podpatky, jít na celou noc do klubu a brečet bolestí. A pak to člověk vydrží.

Jak to máš třeba s oblečením? Pomáhá ti někdo formovat šatník nebo si ho děláš sám?

Mě to baví. Pomáhala mi vždycky moje mamka, která umí skvěle šít. Když jsem si nevěděl rady, byla tu pro mě. S jedním z mých kostýmů mi také pomáhala jedna velice dobrá kamarádka, která se věnuje historickému šermu. Vytvářela se mnou nádhernou sukni a zároveň mi pomohla s designováním korzetu. Ale celkově mě strašně baví, když si můžu kostým načrtnout a pak zkoušet, jak na mě vypadá. Oblečení si tedy buď vytvořím sám nebo ho koupím a předělám.

A je to něco, co umí každá drag queen?

Nemyslím si. Často si spíše zakládají na těle, ale já si tím, že nemám krásné tělo, zakládám na tom, co umím.

Vidíš v dragu svou budoucnost?

Nemyslím si, že úplně profesní budoucnost, ale byl bych velmi rád, kdyby to aspoň volnočasově byla silná část mého života.

Autorka: Anna Pálová