Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. Pomoz nám ukázat, že se předsudečné činy dějí i u nás. #Ozvise a řekni, co se ti stalo, na praguepride.cz/ozvise.

Pětadvacetiletý Matěj si během svého života musel vyslechnout mnoho nadávek, byl terčem ponižování, šikany a dalších podle něj „běžných“ věcí, které se dějí všem, kteří jsou jen trochu jiní. Přitom stejně jako spoustu jiných kluků rád tráví volný čas se svým psem nebo si čte, píše příběhy a zajímá se o jazyky. Na základě své orientace se stal terčem předsudečného násilí. Nenepříjemnější zážitek spojuje Matěj s rokem 2018, kdy byl slovně napaden ve chvíli, kdy se ve vlastním bytě koukal s přítelem na televizi.

Tehdy ještě ani Matějovi rodiče nevěděli, že je gay, a i Matěj sám s touto skutečností bojoval. „S přítelem jsme byli dva roky, ale ani jeden z nás nebyl pořádně vyoutovaný. Pořád jsme nevěděli, co chceme od života, a přemýšleli jsme o tom, jak vypadá správný chlap, že musí být hlavou rodiny, že si musí najít ženu a podobně,“ vypráví o nelehkých začátcích vztahu.

Po čase začali společně bydlet v jednom přízemním bytě. Postel měli přímo naproti oknu, do kterého bylo z ulice dobře vidět. Protože šlo o frekventovanou ulici, vždy si v podvečer zatahovali záclony, aby jim nikdo nemohl nahlížet do jejich soukromí. Jednoho večera se ale stalo něco, co Matějovi nedalo spát několik dalších nocí.

„Už jsme se připravovali ke spánku, ale ještě jsme měli rozsvíceno, protože jsme se koukali na film. Rozhodli jsme se, že si vyvětráme, dokoukáme film a půjdeme spát,“ popisuje běžný průběh večera Matěj. Poté, co otevřel okno, si lehl zpět blízko ke svému příteli. Leželi v objetí tak, jako každý jiný večer. V tu chvíli šla kolem jejich okna skupina podnapilých mužů.

„Už podle toho, jak se tam připotáceli, jsme věděli, že nejsou střízliví. Jistí jsme si byli, když na sebe začali pořvávat, že jsou v okně dva teplouši a aby se šli všichni blíž podívat,“ vzpomíná Matěj na nepříjemný zážitek. Podle jeho slov na sebe dál muži volali a postupně se přibližovali k oknu. „Kámo, to jsem ještě neviděl, takový buzny,“ křičeli, smáli se a dívali se na kluky, jak vedle sebe leží v posteli.

V tuhle chvíli Matěj s přítelem vůbec neměli tušení, jak se správně zachovat. Byli u sebe doma, ale vůbec se necítili bezpečně. „Nevěděl jsem, jestli mám jít okno zavřít, protože to bych na sebe mohl přitáhnout akorát více pozornosti, nebo dělat, že nic nevidím a neslyším. Byla to psychicky hodně náročná chvíle,“ vysvětluje Matěj.

Když muži odešli, Matěj se pořád chodil dívat k oknu, jestli tam opravdu nikdo není. Byla to pro něj jedinečná zkušenost, přestože se mu často stávalo, že na něj někdo pokřikoval nějaké homofobní urážky. 

„Jednou mě dokonce i fyzicky napadli, ale tohle bylo jiné. Ve výsledku to asi nebylo to nejhorší, co se mohlo stát, ale cítit se takhle poníženě ve svém vlastním bytě a nemít možnost s tím něco udělat, byl strašný pocit. Všude člověk slyší, abychom si tyhle věci dělali v soukromí, a ne na veřejnosti, ale jak vidíme, tak ani doma člověk nemá tu možnost cítit se na sto procent bezpečně,“ říká Matěj s tím, že si vždy myslel, že ve vlastním bytě může být svůj a nemusí si hlídat, jak se chová.

To, co se jim přihodilo, nikdy Matěj nenahlásil. Muže nijak nekonfrontoval a raději dělal, že se nic nestalo. Myslí si, že na to společnost není připravená a reálně by tuto situaci podle něj nikdo neřešil, protože by incident ani nešel dokázat. Matěj si myslí, že takovým činům lze předejít zviditelněním a především kvalitním vzděláním. Sám zmiňuje, že sexuální výuka na jeho škole byla dobrá, ale pouze pro heterosexuální lidi. Na otázku, jak je to mezi dvěma muži, mu bylo odpovězeno, že se má zeptat doma. I proto rád doporučuje ostatním knihy, které pojednávají o LGBT+ problematice, především tu o trans lidech – Magický průvodce městem pod pahorkem.

Proč se tyto věci dějí?

Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. V policejních statistikách však kategorie homofobního násilí vůbec neexistuje, takže o počtu útoků na LGBT+ lidi v Česku toho mnoho nevíme. Reálně však k těmto incidentům dochází, jak dosvědčuje konkrétní příklad Jakuba. Právě proto si i v Česku každý rok 17. května připomínáme Mezinárodní den boje proti homofobii, transfobii a bifobii, které dodnes zůstávají aktuálním jevem a hrozbou.

Matěj se nakonec ozval, je však výjimka

Drtivá většina napadených o projevech nenávisti mlčí. Mnoho z nás si řekne, že se přece zas tolik nestalo. Chceme na všechno co nejrychleji zapomenout. Je to pochopitelné, jenomže mlčení nic nezmění. Pomoz ukázat, že se předsudečné činy dějí. Ozvi se a napiš, co se ti stalo. Pokud budeš mít zájem, odborný tým z In Iustitia ti nabídne pomoc.

Autorka: Anna Pálová