Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. Pomoz nám ukázat, že se předsudečné činy dějí i u nás. #Ozvise a řekni, co se ti stalo, na praguepride.cz/ozvise.

Třicetiletá Karolína z Ostravy Poruby prošla coming outem, když jí bylo 14 let. Stejně jako spoustu jiných lidí, i ona prožila velmi nepříjemné chvíle, které ji poznamenaly na celý život. Na svou zkušenost s předsudečným násilím dnes vzpomíná v obavách. Děsí ji, že se něco podobného může stát i jiným lidem. Přála by si, aby její dítě jednou vyrostlo v lepší společnosti.

Když bylo Karolíně 23 let a zrovna dělala přijímací zkoušky na vysokou školu, chtěla si po náročném dni odpočinout. Zašla si na kafe do jedné z místních hospůdek, kde se shromažďovali štamgasti, a kde její orientaci všichni znali

“Seděl tam tehdy podnapilý pán, který si chtěl kousnout do mého jídla, a to jsme se přitom neznali. Slušně jsem odmítla, ale pak od něj přišla nečekaná reakce. Řekl mi, že pokud spím s ženami a chovám se jako chlap, tak mám jít ven a dostanu jako chlap,” popisuje nepříjemné chvíle Karolína.

Ve strachu, že jí agresor něco udělá, Karolína utekla za bar. Pachatel se ale nevzdával a Karolínu i nadále obtěžoval. “Řval po mně, plival a házel zapálené nedopalky,” líčí Karolína. “Zavolala jsem policii, která ho musela dokonce dvakrát odvézt, protože poprvé se vrátil,” dodává.

Po skončení potyčky sepsala Karolína s policií záznam o homofobním chování a pachatel byl následně předvolán na úřad v Ostravě Porubě. “Mám relativně štěstí, že mě nikdy nikdo neuhodil nebo neznásilnil. Tohoto pána jsem znala jen od vidění a z vyprávění, ale jsem ráda, že jsem ho za tento homofobní útok udala. Po omluvě mu byla vystavena pokuta 500 korun,” shrnuje Karolína.

“Když se potkáme teď, ignorujeme se, ale příjemné mi to rozhodně není,” popisuje Karolína aktuální situaci. Zpětně je jí líto, že nešla s udáním na úřad, přestože ji k jeho návštěvě vyzvali. 

Tehdy jí její řešení situace přišlo ideální. “Kdybych na úřad dorazila, trest by byl vyšší, možná podmínka, vyšší pokuta nebo zákaz přiblížení. Něco podobného mi totiž řekla úřednice, která mě o výsledku informovala,” popisuje Karolína.

Ze všeho nejvíce si přeje, aby Česko bylo zemí, kde se nebudou mezi lidmi vytvářet rozdíly. Společně se svou registrovanou partnerkou čekají na svatbu a v budoucnu plánují založit i rodinu. Ve volném čase spolu rády jezdí na kole, chodí po horách nebo si zajdou do divadla. Podle jejích slov obě pracují v bance, kde panuje “gay friendly” prostředí. Z pozice studentky pedagogické fakulty doufá, že jednou bude šířit osvětu jako učitelka na základní škole. Sama se v rámci svých možností snaží účastnit  besed organizovaných iniciativou Jsme fér, která usiluje o manželství pro všechny, a se svou orientací se na veřejnosti netají.

Proč se tyto věci dějí?

Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. V policejních statistikách však kategorie homofobního násilí vůbec neexistuje, takže o počtu útoků na LGBT+ lidi v Česku toho mnoho nevíme. Reálně však k těmto incidentům dochází, jak dosvědčuje konkrétní příklad Jakuba. Právě proto si i v Česku každý rok 17. května připomínáme Mezinárodní den boje proti homofobii, transfobii a bifobii, které dodnes zůstávají aktuálním jevem a hrozbou.

Karolína se ozvala, je však výjimka

Drtivá většina napadených o projevech nenávisti mlčí. Mnoho z nás si řekne, že se přece zas tolik nestalo. Chceme na všechno co nejrychleji zapomenout. Je to pochopitelné, jenomže mlčení nic nezmění. Pomoz ukázat, že se předsudečné činy dějí. Ozvi se a napiš, co se ti stalo. Pokud budeš mít zájem, odborný tým z In Iustitia ti nabídne pomoc.

Autorka: Anna Pálová