Na první pohled to působí jednoduše: gay nebo lesbickému páru se narodí dítě a rodiče mu dají jméno, na kterém se dohodli. A zvolí i příjmení – jenomže jaké? Po biologické matce? Po biologickém otci? Co ostatní dospělí v rodině? Změnit si příjmení tak, aby duhoví rodiče provázeli své dítě životem pod jedním společným jménem, je větší potíž, než se zdá.

Společné příjmení – pro někoho zdarma, pro jiného za poplatek

Změnit si příjmení lze v Česku ve třech případech: při svatbě, pokud je původní příjmení hanlivé nebo směšné, nebo je-li k tomu zvlášť závažný důvod. Protože gayové a lesby se u nás nemohou brát, možnost spojená se svatbou pro ně odpadá. Přechod ke společnému příjmení po uzavření registrovaného partnerství možný je – spadá mezi zvlášť závažné důvody pro změnu a je zpoplatněn. Zatímco změna příjmení po svatbě nestojí nic, registrovaní partneři platí tisíc korun. „Už to je samo o sobě diskriminační. Někdo sice mávne rukou, že tisíc korun není moc, důležitá je ale ta nespravedlnost,“ vysvětluje právník Petr Kalla. 

Sám má syna, který dostal příjmení po něm. Synova matka má jiné příjmení, její partnerka má jiné a samozřejmě Kallův partner, který se na výchově rovněž podílí, také jiné. V rodině jsou tak čtyři dospělí se čtyřmi příjmeními.

Má smysl o společné příjmení usilovat?

V dnešní době žije hodně heterosexuálních párů „na hromádce“ a také nemají příjmení v rodině sladěná. Jsou tedy různá příjmení v duhové rodině vůbec problém? Situace může být v každém případě jiná. Faktem ale zůstává, že pokud rodina gayů nebo leseb zatouží po stejném příjmení, má to složitější než rodina heterosexuální. 

Jedna z lesbických matek říká: „Neměly jsme s partnerkou problém, dokud jsme se synem necestovaly do Izraele. Zapomněly jsme si s sebou vzít synův rodný list a při pasové kontrole ode mě chtěli důkaz, že je syn opravdu můj. Po půlhodině trápení nás sice pustili, ale byly to nervy. Kdybychom měli všichni stejné příjmení – bez ohledu na to, v jakém vztahu k sobě navzájem jsme – nestalo by se to.“

Hlavně aby sourozenci věděli, že patří k sobě

Lenka a Petra spolu vychovávají dva syny, kteří mají oba stejného tátu. „Domluvili jsme se s přítelkyní i otcem dětí, že budeme mít dvě děti. Jelikož jsem si nebyla jistá, jestli se naše domluva naplní, chtěla jsem, aby první dítě mělo příjmení po mně. Navíc jsem nechtěla u doktorů a v institucích vysvětlovat, proč se jmenujeme různě. Domluveno dále bylo, že pokud se nám narodí druhé dítě, které porodí přítelkyně, dostane rovnou příjmení po otci a první dítě pak přejmenujeme také po otci,“ popsala Petra zvolenou strategii. Jenže tato cesta nebyla ideální. 

„Taky asi trochu z ješitnosti a pro určitý pocit bezpečí jsem chtěla, ať se moje dítě raději jmenuje po mně. Dnes vím, že by bylo jednodušší, kdyby i první dítě rovnou dostalo jméno po otci. Musela jsem měnit rodný list, ve kterém je už napořád napsáno, že rodné příjmení bylo jiné než současné,“ hodnotí zpětně postup Petra. Dnes považuje za výhodu, že se oba bratři jmenují příjmením stejně.

Petřina partnerka Lenka dodává: „Hlavní pro mě je, aby kluci vždy věděli, že patří k sobě, a aby to bylo co nejvíc zjevné i pro okolí. Proto jsem chtěla, aby se jmenovali stejně. A tátu mají jen jednoho, takže varianta příjmení po něm je nejsnazší volbou. Taky mi přijde takové tradičnější, že se u nás děti jmenují po otci. Zpětně si myslím, že jsme udělaly dobře, protože ve všech institucích ke klukům automaticky přistupují jako k bráchům. Jen bývají zmatení, proč s nimi chodí dvě mámy.“

Každá rodina vymyslí vlastní strategii

Sami synové neměli potřebu nic řešit, ve školce do jejich příjmení nikdo nešťoural. Jenomže pak přišel zlom: „Četli jsme pohádku, ve které se maminka a tatínek jmenují jinak a příběh končí svatbou rodičů. Vysvětlovaly jsme jim, že my ještě svatbu neměly, takže se každá jmenujeme jinak. A od té doby se neustále ptají, kdy už budeme tu svatbu mít taky,“ říká Lenka. Bylo by to úsměvné, kdyby u nás lesby mohly vstupovat do manželství, které změnu příjmení jednoduše umožňuje. 

Gay a lesbické páry jsou u nás v otázkách změn příjmení vlastně průkopníky ve strategiích. Jedna správná cesta neexistuje, každý si ji víceméně prošlapává sám. V ostatních ohledech je ale rodina  Petry a Lenky z přístupu institucí spíš nadšená, ať už se jedná o lékaře nebo vyučující ve škole. „Zatím jsem se nesetkala s tím, že by se mě na poměry v naší rodině někdo ptal a potřeboval v této souvislosti vysvětlení. Pravdou ale je, že mnohým situacím možná předcházíme tím, že na to upozorňujeme dopředu. Třeba před začátkem docházky do školky, na základní školu, u praktické lékařky dětí. Prozatím se setkáváme s tolerantním a respektujícím přístupem. Až jsem tím sama velmi mile překvapena,“ uzavírá Lenka. 

Pro Prague Pride Klára Kubíčková, redaktorka časopisu Vlasta 

V rodinách lesbických či gay párů v Česku vyrůstá už víc než tisícovka dětí. Právní postavení těchto rodin není srovnatelné s ostatními. Proto LGBT rodiče i ti, kdo založení rodiny plánují, oceňují možnost kontaktu s ostatními homoparentálními rodinami a příležitost k získání informací v Rodičovské přípravce.

Potřebujete právní radu? Spolek Prague Pride poskytuje prostřednictvím své právní poradny pomoc lidem, kteří řeší problémy přímo spojené s otázkami LGBT+. Poradenství je bezplatné.