Pro nás je duhová plavba novinkou, Vltava ale už jednu zažila. Je to právě 25 let od koncertu Turtle Creek Choral, gay pěveckého sboru z amerického Dallasu, který své pražské vystoupení zakončil výletem po řece. Zavzpomínali jsme na akci, kterou Praha předtím nezažila.
Na začátku letošního roku rezonovala světem internetové beauty komunity jedna zpráva: Známá youtuberka NikkieTutorials je transgender! Svým veřejným coming outem se Nikkie rozhodla bojovat proti vydírání. Díky své otevřenosti a pozitivnímu přístupu se stala obrovskou inspirací pro queer lidi. Její odvaha oslovila i nás, proto jsem se s ní spojili a aspoň zprostředkovaně ji pozvali na letošní Prague Pride festival.
Duha letos nezazáří jen nad Prahou, ale obarví i další česká města. U příležitosti Prague Pride festivalu necháme duhově nasvítit významné budovy z Pardubic, Plzně, Brna a Olomouce. Na to, co pro komunitu znamenají tyto instalace, jsme se zeptali queer lidí z těchto měst.
Průvody hrdosti jsou dnes v mnoha zemích světa neoddělitelnou součástí společenského dění. Bez ohledu na to, zda se konají v červnu (s odkazem na tzv. Stonewallské nepokoje) nebo i později, třeba jako Prague Pride v srpnu, slouží dnes nejen jako platforma pro vyjádření určité kolektivní identity, ale tam, kde již LGBTQ+ lidé dosáhli rovných práv, i jako „oslava“ a příp. i vzpomínka na ty, kteří u zrodu aktivistického hnutí stáli. Zatímco ale např. pride, který se konal v New Yorku týž rok, kdy tamní zákonodárci uznali právo leseb a gayů na manželství, byl skutečně pompézní kulturní událostí (a v čele hrdě kráčeli herci Ian McKellen a Derek Jacobi), v Česku má Prague Pride v očích mnoha stále nálepku „přehlídky zvrhlíků“…
Kvalita lidského života může být ovlivňována mnoha různými faktory, a to včetně sexuální orientace a genderové identity. Mnoho zahraničních výzkumů již upozornilo na to, že LGBTQ+ lidé jsou náchylnější např. k různým psychickým problémům (od poruch příjmu potravy přes deprese až po sebevražedné sklony), v Česku však žádná souhrnná studie na toto téma doposud vytvořena nebyla. Drtivá většina tuzemských materiálů se totiž zaměřovala zejména na různé formy diskriminace, které LGBTQ+ lidé musí čelit (což potvrzuje i tematický výzkum Kanceláře Veřejného ochránce práv z roku 2019) – nikoliv však na důsledky této praxe. Teprve letos tak pod záštitou Národního ústavu pro duševní zdraví vznikl pod vedením RNDr. Michala Pitoňáka, PhD., výzkum, který je součástí projektu Menšinový stres ne-heterosexuálních lidí v Česku, financovaný Grantovou agenturou ČR, jenž se specificky zaměřil na kvalitu života a také zdraví neheterosexuálních osob v Česku.
Když se řekne „LGBT lidé“, většina si pod tímto pojmem představí především pohledné (a mladé) lesby a gaye. Ty, kteří již mohou žít se svými partnery/kami, a dokonce společně i vychovávat děti. Ty, kteří se chodí bezstarostně bavit do klubů, ty, kteří si užívají života. Jen málokdo si ale označení LGBT spojí se seniory/kami, co většinu svého života prožili v klimatu nesvobody a potřeby skrývat, kým jsou. Snad také proto se právě pro české LGBT seniory/ky vžilo také označení „neviditelná menšina“. V čem je zkušenost těchto lidí tak unikátní a neopakovatelná? Jaké dopady má odlišná sexuální orientace na život gay/les seniorů/ek? A jak starší LGBT osoby „zviditelnit“?