ČLÁNKY

Být out je u nás nebezpečné, lidé ztratili naději na změnu, říká Ksenie z Běloruska

Ksenie (19) pochází z Běloruska. Už 2,5 roku ale žije v Čechách, kde má i přítelkyni. Jak vnímá to, co se teď děje v Bělorusku a jak se tam žije ne-hetero lidem, o tom si s ní povídala iniciativa Adéla Horáková z iniciativy Jsme fér.

Jak prožíváš to, co se teď děje u vás v Bělorusku?

Nedokážu najít správná slova, kterými bych vyjádřila pocity, které mám pro svou vlast a situaci v ní. Nemohu pracovat, spát, studovat, protože každou minutu, kdy otevřu Telegram (bezpečná sociální síť) nebo Instagram a sleduji zprávy, každou minutu se přidá 10–40 aktualizací a žádná z nich nevypadá pozitivně. Stresuji, jsem frustrovaná, někdy brečím.  Cítím se bezmocná, cítím, že nemohu udělat nic, když jsem v jiné zemi. Ale přesvědčuji se, že pomáhám svému národu tím, že mluvím se svými přáteli z Evropy o tom, jaké je Bělorusko, jaké problémy máme, a jak můžou pomoci.

 

"V den voleb byl internet pro celé Bělorusko na několik dní odpojen. Starší lidé byli odříznuti od zbytku světa."

 

A jak je na tom tvoje rodina a kamarádi?

V den voleb (9. srpna) byl internet pro celé Bělorusko na několik dní odpojen. Starší lidé byli odříznuti od zbytku světa. Cca 3-4 dny jsem nemohla kontaktovat rodinu a přátele a zjistit, jestli jsou v pořádku. Několik mých přátel z opozice, kteří neměli přístup k internetu, se ocitlo ve stejné situaci.  Nevěděla jsem, jestli jsou naživu, nebo jestli je sebrali ozbrojenci a nyní čekají na soud bez nároku na právníka a telefonát v nějakém sklepě bez jídla a vody. V každém videu nebo fotografii z míst protestů jsem hledala jejich tváře. Je to opravdu děsivé, cítím se naštvaná a bezmocná. Rodiče nejsou se situací spokojeni, ale na rozdíl od mých kamarádů na protesty nechodí.

 

ksenie2

 

Ty jsi z Běloruska, ale teď žiješ v Ústí nad Labem. Jak se to stalo?

Před 2,5 lety jsem se přestěhovala do České republiky studovat, s nadějí na lepší život. Už na střední škole celá moje rodina pochopila, že život v Bělorusku byl k ničemu, nebezpečný a bez budoucnosti. Platy klesaly, ceny rostly, prezident nedělal nic pro zlepšení životní úrovně a pomalé zhoršování stavu všech oblastí života, jako je vzdělání, zdravotnictví a hospodářství, nazýval svatou stabilitou a nutil nás být za to vděční. Navzdory své lásce k Bělorusku jsem sbalila své věci a okamžitě jsem opustila zemi. S vízem byly samozřejmě problémy, ale nakonec to vyšlo.

 

Mimo toho, že homosexualita není trestná od roku 1994, neudělalo Bělorusko v této oblasti žádný další pokrok. Neexistuje tam manželství pro všechny ani registrované partnerství, žádná možnost společných adopcí, neexistuje tam ochrana před diskriminací. Vliv ruské ortodoxní církve je veliký. Jak se žije gayům, lesbám, bisexuálům, trans lidem v Bělorusku? 

Jak jste řekla, nedochází k žádnému pokroku. Abychom se vzali, je pro nás snazší opustit zemi než bojovat za práva. Lidé nemají naději na změnu. Církev za to není vždy odpovědná, častější jsou homofobní projevy od vládnoucích politiků, a ti nejsou všichni věřící.

Je pravda, že zákon nás nechrání před diskriminací jakéhokoli druhu. Naopak, někdy můžete být od státu trestáni za to, že jste sami sebou a neskrýváte se. Proto je nebezpečné být out.

 

"Policie se bez mého vědomí vlámala do mého soukromého facebookového profilu. Tam našli konverzaci s mou přítelkyní a ukázali jí mému otci."

 

Máš ty osobně nějakou negativní zkušenost s homofobií v Bělorusku? Nebo někdo tobě blízký?

S homofobii jsem se setkala už v 15 letech. V rámci plošných policejních kontrol mezi mládeží se policie bez mého vědomí vlámala do mého soukromého facebookového profilu. Tam našli konverzaci s mou přítelkyní a ukázali jí mému otci, který je také policista. Doma jsem měla pětihodinový rozhovor o tom, že je to nechutné a že mě čeká psychoterapie, kontrola na policii a ve škole.  

Můj kamarád byl jednou během dne zbit ve středu města, protože držel za ruku svého partnera. Na policii nikdo na jeho trestní oznámení nereagoval, pouze uvedli, že si to zaslouží, a že pokud neodejde z policejní stanice, dostane i od nich.

 

Co doufáš, že by se mohlo změnit pro LGBT lidi, pokud padne Lukašenkův režim?

Upřímně nevím, jaký na to má názor opozice, ale volila jsem je proto, že jsou liberálnější. I kdyby se ale začala postupně vyrovnávat některá práva, pořád ještě není samotný národ připravený na to respektovat plně svobodu a rovnoprávnost LGBT lidí ze dne na den, je to ještě běh na hodně dlouhou trať. Ale alespoň bychom tentokrát mohli mít pomocnou ruku od státu.

 

Petici Amnesty International na podporu Bělorusů bojujících o svobodu můžete podepsat zde.

CO DĚLÁME

AKCE

VZDĚLÁVÁNÍ

CO DĚLÁME

POMOC

VYJEDNÁVÁNÍ

KDO JSME

SLEDUJTE NÁS

NAKUPUJTE

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

Prague Pride z. s. 

Rybná 716/24 
110 00 Praha 1 
Česká republika

IČO 22842730 

Zápis ve spolkovém rejstříku: Městský soud v Praze, oddíl L, vložka 22311

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

© Copyright 2020 Prague Pride z. s. All Rights Reserved.

VYHLEDAT

Image

Na tomto webu používáme soubory cookie, abychom mohli zajistit jeho plnou funkčnost, analyzovat návštěvnost a případně přizpůsobit vhodně obsah a reklamu konkrétním uživatelům. Veškeré takto získané informace zpracováváme v souladu s dokumentem Prohlášení o ochraně osobních údajů.